Téměř každý se v životě pokoušel psát si deník. Nejčastěji se o to pokoušíme v dětství či v pubertě. To totiž máme nejvíce tajemství a nezvyklých pocitů a s těmi je třeba nějak naložit. Ani deník v dospělosti není hambou, dokonce je to účinný terapeutický nástroj.
Nemoci, nezvyklé životní situace, problémy v rodině či zaměstnání. To vše jsou situace, které nám mohou způsobit psychické potíže. Ne každý se chce svěřovat někomu jinému, nebo třeba nemá komu. Co tedy dělat, když jsme na své problémy sami? S odpovědí přišel americký psycholog James W. Pennebaker, který již několik desítek let propaguje osvědčenou metodu – ze svých problémů se vypsat za pomocí obyčejné tužky a papíru. Tato metoda je vědecky podložená mnoha výzkumy, které prokázaly, že expresivní psaní je cestou k duševnímu uzdravení.
I když za touto metodou stojí mnoho spokojených lidí, neznamená to nutně, že bude vyhovovat i vám. Někteří lidé preferují více ústní než písemnou formu vyjadřování, ale účinnost může být mnohdy velmi podobná, ne-li stejná. Minimálně za pokus to určitě stojí. Jak na to?
Kdy psát
Důležité je najít si na psaní čas, což nemusí být v dnešní uspěchané době jednoduché. Protože nevíte, co všechno vás přes den může potkat, nejlepší je věnovat se psaní na sklonku dne. Pokud máte nejvíce problému v práci, pak se psaní věnujte po skončení pracovní doby, pokud chcete zhodnotit celý den, pište před spaním.
Pravidelnost je důležitá
Pište pravidelně. Slibte si, že budete psát alespoň pět dní po sobě a že se mu každý z těchto dní budete věnovat alespoň 15 minut denně.
Chyby neřešte
Pište nepřetržitě, bez přemýšlení, bez zatěžování se gramatikou či okolními vlivy. Všimnete-li si nějaké chyby, nechte ji být, neopravujte se a nepřepisujte texty.
Když psaní nejde
Pokud máte přes den psaní dost, nebo máte zlomenou ruku, pak místo psaní mluvte do diktafonu. Nemusíte si jej kvůli tomu hned pořizovat. Obvykle stačí jen chytrý mobilní telefon.
O čem psát
Říkáte si, “Proboha, co mám asi tak psát?” Pište, o tom, co vás štve. O tom, co jste prožili. O tom, co nechvalného jste udělali. O nezdravém způsobu vašeho života. Čeho se v životě obáváte. Co od života očekáváte…
Pište zkrátka o čemkoli chcete. Nezapomeňte, že píšete o sobě, pro sebe. Jakmile psaní zvládnete záleží jen na vás, co s napsaným textem uděláte. Klidně jej vyhoďte. Hlavně pište a sledujte, co to s vaší psychikou dělá.
Sandra Špačková
