Základní myšlenkou etikoterapie je, že negativní pocity mohou poškozovat naše zdraví. Pustíme-li nežádoucí emoce do svého nitra, onemocní nejen duše, ale i tělo. Nemoc tak ukazuje, že v našem životě není něco v pořádku. Etikoterapie se nezaměřuje na odstraňování příznaků chorob, ale na odhalování jejich příčin.
Průkopníkem a zakladatelem koncepce etikoterapie se stal český lékař MUDr. Ctibor Bezděk. Dlouhá léta svojí kariéry se tento lékař se zabýval vlivem mravního cítění a mravních zážitků a jejich působení na tělesné zdraví člověka. Etikoterapie ve své době vzbudila zájem i prezidenta republiky T. G. Masaryka.
Cílem etikoterapie je zbavit člověka způsobu života, který vedl k jeho nemoci. Etikoterapie si klade také za cíl uzdravit pošramocené a nemocné vztahy sami k sobě i druhým lidem.
Negativními pocity, které mohou naše zdraví poškodit jsou především zloba, křivda, závist, nenávist, lítost, strach a trápení se pro druhé.
Psychika a nemoci spolu úzce souvisí. Pokud například dovolíme stresu, aby na nás působil dlouhodobě, může začít poškozovat naši imunitu, protože organismus nemá dostatek času na regeneraci.
Co tělo signalizuje, když cítíme:
Bolest hlavy: Přehnaná ctižádostivost, mnoho myšlenek, „lámání si hlavy“, ale také naštvanost, potlačené myšlenky, nevyřčená slova, podceňování se a značná sebekritika.
Bolest v krku: Odmítání jiného úhlu pohledu, tvrdohlavost, nepřizpůsobivost.
Bolest ucha: Nechceme slyšet určité věci, máme pocit, že nás druzí s něčím obtěžují.
Bolest zad: Obava z finanční situace. Člověk si toho naložil moc „na bedra“. Strach z osamělosti, ze zklamání. Typické je i sebeobviňování a uvíznutí v minulosti.
Bolest zubů: Strach rozhodnout se. Neschopnost rozebrat svou životní situaci a dojít k nějakým závěrům. Tělo naznačuje, že člověk stagnuje.
Vyrážka: Snaha o získání pozornosti, v případě, že něco nevyšlo podle našich představ. Chráníme se před něčím, před čím se neumíme bránit.
Sandra Špačková