Crohnova nemoc je druh zánětlivého střevního onemocnění. Jinou důležitou nemocí z této skupiny je ulcerózní kolitida. Některé z jejich příznaků se vzájemně překrývají. Vyskytuje se v jakémkoliv věku, ale nejčastěji mezi 20. až 40. rokem a postihuje obě pohlaví stejně.
Příznaky
Crohnova nemoc postihuje úseky tenkého a tlustého střeva, vyvolává opakované horečky, ztrátu hmotnosti, bolesti a napětí břicha a průjmy. Může se také objevit bolest v pravé polovině břicha a napodobovat bolesti při zánětu apendixu („slepého střeva”). Pacienti s těžším průběhem onemocnění mají časté recidivy vyžadující nemocniční léčbu. Nemoc může někdy napadnout i jiné části těla než střevo, například klouby, kůži a oči.
Vyšetření
Protože se jedná o nemoc celoživotní, která se zatím nedá definitivně vyléčit, skládá se diagnostika ze tří stupňů: v první řadě je třeba diagnózu stanovit, odlišit jiné zánětlivé choroby střev a podle možností rozpoznat ulcerózní kolitidu (UC) od Crohnovy choroby (MC). V další fázi následuje pravidelný dispenzární (sledovací) systém kontrol. Těmi se zjišťuje jak se nemoc vyvíjí, jak se mění rozsah postižení, jak nemocné orgány reagují na léčbu a zda nedochází k vývoji komplikací.
Bohužel se nelze spolehnout jen na pocity pacienta, protože onemocnění může postupovat pomalu a téměř bezpříznakově až náhle udeří v plné síle a lékař spolu s pacientem pak pouze dohánějí vývoj nemoci, který unikl diagnostice i potřebné léčbě. Diagnostické postupy zahrnují následující postupy.
Vyšetření pacienta počínaje anamnézou, kde mimo vlastních problémů pátráme také po přítomnosti těchto chorob v rodině. Tzv. fyzikální vyšetření pacienta se při podezření na zánětlivé střevní onemocnění zaměřuje obzvlášť na oblasti břicha a konečníku. Fyzikální vyšetření sleduje také výskyt typických příznaků na kůži, sliznici očích či kloubech. Zánětlivé změny se dají rozeznat v anální oblasti a digitálním vyšetřením (prstem) pak zjistit přítomnost stop krve.
Laboratorní vyšetření mají za úkol udělat tzv. diferenciální (odlišovačem) diagnostiku jiného střevního onemocnění, vyloučit přítomnost infekce, která by mohla idiopatický střevní zánět napodobit či komplikovat. Dalším úkolem laboratorních vyšetření je zhodnotit stav laboratorní zánětlivé aktivity nemoci a přítomnost resp. významnost výživových komplikací (chudokrevnost, nedostatek železa, krevních bílkovin atd.). Existuje jen velmi omezené množství laboratorních vyšetření, které by mohly učinit spolehlivý test na rozlišení MC a UC.
Morfologické vyšetření představují vyšetření orgánů trávicí trubice. Protože MC může postihnout celou trávicí trubici je nutné neomezit se pouze na vyšetření některé izolované části, ale zmapovat tračník, lačník stejně jako oblasti jícnu a žaludku. Některé lokality mohou být postiženy aniž by se projevily příznaky. Pokud by se vyšetření některé oblasti zpočátku vynecháno a později zjistilo postižení, nemůžeme si být jisti, zda se nemoc zhoršila tj. rozšířila, nebo zda bylo místo postiženo od počátku. To pak přináší zbytečné léčebné rozpaky a otazníky. Při onemocnění UC však stačí vyšetření tlustého střeva.
Léčba
Pacienti s lehčeji probíhajícím onemocněním často potřebují jen sympto-matickou léčbu, například kodeinové tablety tlumící průjem. Za účelem zlepšení anémie se podávají vitamíny. Při závažnějším průběhu nemoci je třeba podávat kortikosteroidy v tabletách nebo jiné léky potlačující obranyschopnost organismu, jako je například azathioprin. Přibližně 80 % pacientů vyžaduje operaci různého rozsahu, aby se jejich onemocnění zlepšilo. Při operaci se odstraní postižená část střeva, někdy si stav nemocného vynutí založení dočasného umělého vyústění střeva (kolostomii).
